Teplice? Už nikdy více!

Teplice? Už nikdy více!

Teplice v Čechách jsou známé lázně s dlouhou tradicí. Prošly si lepšími i horšími časy, před pár lety byly důkladně zrekonstruovány a všechno nasvědčovalo tomu, že budou vzkvétat.

Já tam jezdím již šest let se svým synem, který má dětskou mozkovou obrnu. Vždycky jsem si pobyt (jak procedury, tak celkově nabídku služeb) pochvalovala a bez problémů doporučovala ostatním.

Ale ejhle… stačila jedna koronavirová krize a tím doporučením si už nejsem tak úplně jistá.

Teplice – léto 2020 – naleštěná bída a máslo na příděl

To, že Covid ovlivnil podnikání a životy všech lidí a firem dost razantním způsobem chápu. Sama jsem se potýkala s mnoha problémy. Ne všechno může fungovat tak, jak předtím.

Byla jsem velmi šťastná, když jsem letos dostala pozvánku do lázní, vůbec jsem s tím nepočítala, jelikož všechny lázně byly nějakou dobu zavřené a pak naběhly na více-méně poloviční režim.

Tak jsem neváhala a odjela s vidinou úžasného pobytu, relaxace a léčebných procedur pro svého synka do Teplic, kde to už znám jako svoje boty.

První rozdíl oproti předchozímu standardu jsem si všimla hned při příjezdu, pro rodiče s dětmi jsou určeny především Nové lázně, kde se bydlí a léčí zároveň a kde jsou i kanceláře. Ovšem kvůli koroně bylo propuštěno mnoho lidí a administrativa se přesunula do Kamenných lázní. (více info o lázeňských domech zde).

Tyto budovy nejsou od sebe příliš vzdálené, navíc je mezi nima příjemný park, takže mi to nevadilo. To, že chybí personál (a hlavně peníze) jsem si všimla až následující dny.

Korona donutila vedení seškrtat jak zaměstnance tak rozpočet. Záhadou ovšem zůstává, proč se rozhodli šetřit pouze na dětských pacientech. Jak jsem na to přišla? Ráda vám to vysvětlím.

Pobyt v Nových lázních byl velmi komfortní (sice koupelny a WC nejsou součástí pokoje), ale jinak to ubytování a stravování měly určitou nadstandardní úroveň. Ale potíž nastala, když přišel Covid. Zatímco standard a také luxus zůstaly v lázeňských domech pro dospělé, na dětech se začalo zprudka šetřit.

  • Ubytování – to samozřejmě zůstalo stejné, ovšem na dvě osoby dostanete pouze 1 ručník a 1 osušku – předtím to bylo jinak. Když jsem se zeptala, jestli mohu dostat něco i pro sebe, nedostalo se mi odpovědi. Takže moje rada – přineste si ručníky a osušky navíc.
  • Úklid – tady je toho více. Samozřejmě je málo lidí, ale to snad neznamená, že tam bude bordel. Což bohužel je. Na toaletách 3 dny v kuse chybělo mýdlo, poté došly papírové utěrky a ze záchodu jsme odcházeli s mokrýma rukama. Nemluvě o povrchním úklidu společných prostor – paní uklízečka důkladně obcházela upatlaný skleněný stůl a drobky na křeslech, které tam děti zanechaly. Takže jsem to musela uklidit sama. Mimochodem, pokoje se přes víkend vůbec neuklízejí, ani se nevynášejí koše, takže to prostě musíte přetrpět.
  • Špinavé příbory a sklenice – tak to byla opravdu hrůza. Kdykoliv jsem šáhla na skleničku, byla celá upatlaná a lepkavá, přesto že byla zařazena a připravena jako čistá k použití. Nemluvě o příborech – kterých bylo jak málo, tak na nich zůstávalo zaschlé staré jídlo. Normálně se mi z toho zvedal kufr, takže jsem každým dnem čekala, kdy chytnu tu koronu… A jednoho dne jsem na výdejném pultě našla trs vypadlých vlasů s krvavou chrastou – když jsem to vyděšeně ukázala službukonající paní, tak ta s ledovým klidem tuto záležitost doslova sfoukla ze stolu. Jak se něco tak odporného dostalo k jídlu, ovšem zůstává záhadou.
  • Jídlo – není úplně špatné, ale někdy je to bída. Prostě jsou lepší dny a horší dny. K obědu a večeři si můžete vybrat ze 3 jídel. Před koronou byl výběr z 5 jídel, k tomu 3 saláty a na snídani švédský stůl. Všeho byl dostatek. To se razantně změnilo. K snídani je opět výběr – ale nesmírně chabý. 1. Talířek se dvěma plátky salámu a dvěma plátky sýra a k tomu kousíček másla. Mimochodem, máslo je v Teplicích cennější než zlato – a je pouze na příděl. 2. Tzv. “sladká snídaně” sestávající pouze ze 2 koblih – a nic víc. 3. Pak velmi vtipná záležitost zvaná “hemenex”. Jednak je to špatně napsané a druhak kuchař zřejmě vůbec netuší co to znamená, protože místo šunky s vejci dostanete 3 pidi plátky chleba opečeného ve vejci. 4. Cereálie a jogurt – mistička cereálií a mistička jogurtu, víc nic. Jediné, čeho je dostatek je suché pečivo, ke kterému si ale nemáte co dát. Jinak je tady dostatek jenom kávy a čaje. Snídaňové porce jsou ve velikosti dostatečné pouze pro 6-leté dítě, dospělému nestačí. Takže moje rada – noste si máslo a šunku sami.
  • Kdysi bylo k pití na výběr džusy a voda. Dneska zbyla pouze ta voda – ovšem servírovaná ve špinavé skleničce.

Říkala jsem si, že to prostě ten měsíc vydržíme, vždyť je ta krize! Pak jsem ovšem zjistila, že šetřící režim se uplatňuje pouze u dětských pobytů, u dospělých pacientů zůstává všechno na stejné úrovni jako před covidem.

Ptáte se proč to tak je? Já tedy ano… Odpověď je, že děti (a ještě k tomu s postižením různé úrovně) si přece stěžovat nebudou a maminky budou zticha, jelikož můžou být rády, že tady vůbec jsou, že…

Promiňte, já ale zticha nebudu a špínu a lenost rozhodně tolerovat nebudu. Pojišťovna platí za ten pobyt stejné peníze jako předtím a já očekávám stejný standard.

To poslední, co zůstává vyhodnotit, je v podstatě to nejdůležitější – a to léčebné procedury. Ty naštěstí zůstaly více-méně stejné, ovšem i zde je citelně znát nedostatek pracovníků. O procedurách budu psát ještě osobitně článek příště, ale jinak to léčení probíhá, jak má.

Ovšem i zde je jedna výtka – protože je málo lidí, zůstala pouze jedna pracovnice, která hlídá jak bazén, tak vířívé vany (které jsou umístěny jinde než bazén). Takže když se jedno miminko v bazénu začlo topit a jeho babička nevěděla co dělat, nezbylo, aby ho z vody tahal můj syn, se kterým jsme tam náhodou byli. Pracovnice přišla, až když bylo po všem.

Tento článek jsem napsala v září 2020 při ukončení tohoto dosti strastiplného pobytu – v naději, že se snad něco zlepší a příští hosté nebudou muset strádat ve špíně, bez mýdla, bez ručníků a bez másla…

Doporučila bych pobyt v Teplicích ostatním? Zrovna v tuhle chvíli nejspíš ne, ale snad se to zlepší. Nezbývá, než doufat…